Domov, který spojuje | 1. díl: Jak se z jídelny stává herna

Tento článek je součástí série Domov, který spojuje, ve které se díváme na to, jak může obyčejné uspořádání domácnosti ovlivnit společný čas, rozhovory i každodenní rodinné rituály. V prvním díle začínáme u jídelního stolu, který se v mnoha domácnostech znovu stává místem setkávání, her, tvoření a pomalejších večerů bez obrazovek.

Jak se z jídelny stává herna: nový trend domácností, které chtějí trávit více času spolu

Domov není jen soubor místností a nábytku. Je to prostor, který buď podporuje setkávání, nebo naopak nenápadně vede k tomu, že každý člen domácnosti tráví čas zvlášť. 

Jídelna už dávno není jen místem k jídlu

Ještě nedávno měla jídelna v mnoha domácnostech poměrně jasnou roli. Sloužila k obědu, večeři, rodinné oslavě nebo sváteční návštěvě. Jenže způsob života se změnil. Mnoho lidí jí rychleji, častěji mimo domov a během týdne se celá rodina u jednoho stolu sejde méně často než dřív. V některých domácnostech tak jídelní kout zůstává většinu dne prázdný, i když jde o jeden z nejlepších prostorů v bytě nebo domě.

Zároveň ale roste potřeba mít doma místo, kde se lidé opravdu potkávají. Ne jen míjejí mezi kuchyní, koupelnou a televizí. Jídelní stůl k tomu má překvapivě dobré předpoklady. Je dost velký, aby se kolem něj mohlo sedět několik lidí. Je stabilní, přehledný a obvykle dobře osvětlený. A hlavně není spojený jen s pasivním odpočinkem, jako bývá gauč před televizí.

Právě proto se z jídelny, kuchyňského koutu nebo velkého stolu v obývacím pokoji začíná stávat nové centrum domácího života. Někde se u něj skládají puzzle, jinde se hrají deskové hry, plánuje dovolená, tvoří s dětmi, balí dárky, kreslí, pracuje na fotoknize nebo jen sedí u čaje a povídá.

Nejde tedy o to, že by si lidé doma zřizovali klasickou hernu. Spíš objevují, že místo, které už doma mají, může sloužit mnohem lépe.

Proč se vrací chuť trávit čas bez obrazovek

Velkou roli v tom hraje únava z obrazovek. Počítače, telefony, tablety, streamovací služby a sociální sítě jsou součástí běžného dne. Dospělí tráví mnoho hodin u monitoru v práci, děti a teenageři zase často přecházejí od školních povinností rovnou k mobilu, hrám nebo videím. Domov se pak snadno rozdělí na několik samostatných ostrovů, kde je každý sice fyzicky přítomný, ale mentálně úplně jinde.

Deskové hry, puzzle a tvoření mají v tomto směru jednu velkou výhodu. Přirozeně zpomalují. Nedají se dělat napůl, mezi dvěma notifikacemi. Vyžadují pozornost, ale ne výkon. Nabízejí jednoduchý důvod sednout si ke stejnému stolu a zůstat tam déle než pár minut.

Pro mnoho domácností je důležité i to, že nejde o velkou investici. Není nutné přestavovat dům ani kupovat drahé vybavení. Někdy stačí vytáhnout hru, která už několik let leží ve skříni, koupit nové puzzle, připravit čaj a udělat ze stolu místo, kde se večer neodkládají jen účtenky a klíče.

Zajímavé je, že tento trend se netýká jen rodin s malými dětmi. Stejně dobře funguje u párů, dospělých sourozenců, spolubydlících nebo seniorů. Společná aktivita u stolu má totiž něco, co běžné sledování televize často postrádá. Lidé spolu mluví, reagují na sebe, smějí se, domlouvají se a někdy se i zdravě dohadují.

Jídelní stůl jako přirozené centrum domácnosti

Jídelní stůl má v interiéru zvláštní postavení. Není tak soukromý jako postel, není tak pasivní jako pohovka a není tak pracovní jako psací stůl. Je to místo, které samo o sobě vybízí ke společnému sezení. A právě to z něj dělá ideální základ pro domácí společenský prostor.

V českých domácnostech navíc často nejde o samostatnou jídelnu. Mnohem častěji jde o jídelní kout v kuchyni, stůl mezi kuchyní a obývákem nebo rozkládací stůl v menším bytě. To ale není nevýhoda. Naopak. Čím blíž je stůl každodennímu životu, tím větší šance, že se bude opravdu používat.

Problém mnoha formálních jídelen bývá v tom, že působí příliš svátečně. Člověk má pocit, že tam má sedět jen při návštěvě nebo oslavě. Pokud se ale prostor trochu uvolní, stává se mnohem přirozenějším. Stačí ubrat dekorace, které překážejí, přidat lepší světlo, mít po ruce hry nebo tvořivé potřeby a dovolit stolu, aby nebyl pořád dokonale prázdný.

Domácnost, která má působit živě, nemusí vypadat jako katalog. Naopak. Rozehraná hra, krabice s pastelkami, rozpracované puzzle nebo hrnky po večerním čaji mohou být známkou toho, že prostor opravdu slouží lidem.

Jak poznat, že má váš jídelní kout nevyužitý potenciál

Možná máte doma místo, které by mohlo fungovat mnohem lépe, než funguje teď. Pozná se to poměrně snadno. Pokud u stolu sedíte jen při jídle, ale jinak zůstává prázdný nebo slouží hlavně jako odkladiště věcí, je to první signál. Pokud má domácnost problém najít aktivitu, kterou by mohli dělat všichni společně, je to další signál. A pokud se většina večerů odehrává tak, že každý sleduje vlastní obrazovku, může právě stůl nabídnout jednoduchou změnu.

Neznamená to, že je potřeba zavádět povinné rodinné večery. Ty často selžou právě proto, že působí jako úkol. Mnohem lépe funguje, když je prostor připravený tak, aby společná aktivita vznikla přirozeně. Když je hra po ruce, židle pohodlné, světlo příjemné a stůl není zavalený věcmi, je mnohem jednodušší si k němu sednout.

Důležité je také vybrat aktivity podle lidí, kteří doma skutečně žijí. Některé rodiny milují dlouhé strategické hry, jiné ocení rychlé karetní hry na dvacet minut. Někdo skládá puzzle, někdo maluje, někdo rád plánuje výlety nebo třídí staré fotografie. Není cílem napodobit cizí domácnost, ale najít vlastní rytmus.

Co dělá z obyčejného stolu místo, kam se lidé vracejí

Největší rozdíl často nedělá samotný nábytek, ale atmosféra. Pokud je u stolu nepříjemné světlo, tvrdé židle a kolem chaos, nikdo tam dobrovolně nevydrží dlouho. Pokud je naopak prostor pohodlný, teplý, dobře osvětlený a přehledný, začne přitahovat pozornost sám.

Velmi důležité je osvětlení. Jedno ostré stropní světlo většinou nestačí. Pro hry, puzzle nebo tvoření je potřeba vidět dobře na detail, ale zároveň se necítit jako v kanceláři. Ideální je světlo nad stolem, které osvítí celou plochu, případně doplněné lampou nebo tlumenějším okolním osvětlením.

Stejně důležité je sezení. Židle, na které se dá pohodlně najíst, ještě nemusí být vhodná na dvouhodinový herní večer. Někdy stačí kvalitní podsedáky, jindy pomůže vyměnit dvě nejméně pohodlné židle. Pokud má být jídelní stůl opravdu centrem domácnosti, musí u něj být příjemné sedět.

Třetím prvkem je dostupnost. Hry, puzzle nebo tvořivé potřeby by neměly být uložené tak hluboko, že jejich vytažení znamená půlhodinové hledání. Nejlépe funguje komoda, příborník, lavice s úložným prostorem nebo několik hezkých boxů poblíž stolu. Když jsou věci po ruce, používají se. Když jsou na půdě, zůstávají na půdě.

Aby z jídelny nebyl chaos

Proměna jídelny v živější prostor neznamená, že se z ní má stát skladiště. Právě naopak. Čím více funkcí má jedno místo plnit, tím lépe musí být promyšlené. Jinak se z praktického centra domácnosti rychle stane plocha, na kterou se odkládá všechno, co zrovna nemá své místo.

Dobře funguje jednoduché pravidlo: každá aktivita musí mít kam zmizet. Hry potřebují polici, puzzle podložku nebo desku, tvoření uzavíratelný box, drobnosti košík nebo zásuvku. Stůl může být živý, ale neměl by být trvale nepoužitelný.

U rodin s dětmi pomáhá rozdělit věci podle toho, kdo je používá. Hry pro celou rodinu mohou být viditelnější, malé dílky a náročnější aktivity raději výš nebo v uzavíratelné skříňce. U dospělých domácností zase bývá důležité, aby prostor nepůsobil dětsky. Deskové hry nebo puzzle mohou být uložené v elegantní komodě stejně jako knihy nebo společenské nádobí.

Proč nejde jen o trend v bydlení

Na první pohled může proměna jídelny v herní nebo společenský prostor vypadat jako další interiérový trend. Ve skutečnosti ale reaguje na něco hlubšího. Lidé hledají způsoby, jak být doma víc spolu, aniž by to působilo nuceně. Hledají činnosti, které nejsou jen spotřebou obsahu, ale vytvářejí společný zážitek.

Dobře zařízený domov totiž není ten, který vypadá dokonale na fotografii. Je to domov, který podporuje život, jaký chcete žít. Pokud chcete, aby se u vás víc mluvilo, hrálo, tvořilo a setkávalo, musí k tomu prostor dávat příležitost.

Jídelní stůl je v tomto směru nenápadný, ale velmi silný nástroj. Nemusí se z něj stát herna v doslovném smyslu. Stačí, když přestane být místem, kolem kterého se jen prochází, a znovu se stane místem, kde se sedí, čeká, směje, přemýšlí a zůstává.

Pokračování příště

V dalším díle série Domov, který spojuje se podíváme na to, jak vytvořit centrum domácnosti, kde budou chtít trávit čas děti i dospělí. Nejde jen o jídelní stůl, ale také o rozmístění nábytku, světlo, pohodlí a drobné detaily, které rozhodují o tom, zda se lidé v jedné místnosti skutečně potkávají, nebo jen míjejí.